close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

nabízím ježdění na svém koni

26. března 2010 v 12:55 | zdenka
nabízím ježdění sice až od června ale to je už¨zachvíli, z důvodu, že nemám ještě žádnou jízdárnu
ceník:

100kč asi 60 min

500kč měsíčn- při pravidelném docházení 2x týdně + menší výpomoc a docházení minimálně dvou
lidí ve stejný den (není podmínkou)

jsem z okresu blansko

kontakt na uvedený e-mail
 

HUBERT 10.10.2009 v kunštátě

24. října 2009 v 19:37 | zdenka (jezdec)
když jsem dostala možnost jet huberta, tak jsem neváhala a hned jsem toho využila.
cestu tam, jsem jela s katkou, když jsme dojeli ke kamošce janě, tak sme se tam oddělili a já s janou jsem jela přez louky, aby jsme nemusely po silnici.
když jsme tam dojely, tak se na mě dojel podívat tatka, mamka, děka i druhej děda.
když jsme jely na vyjížďku, tak jsme se seřadily, a jeli jsme za sebou v řadě, maximálně po dvojice, já jsem se tam seznámila se dvěma vesternovíma holkama, a tak jsem si po cestě uvědomila, že vlastně ti co jezdí anglii, tak jsou samo navoukance a vychloubači, kdežto ti co jezdí western, jsou ůplně supper lidi, se kterým si člověk splkne a dozví se něco novýho o koních a takových věcech.
jak jsme dojeli zpět, všichni jsme dostali párek a pití. pak se konaly všelijaký závody s vozama, a až pak jsme přišli na řadu mi jezdce, jelikoš pořád poprchávalo, tak jsme jen běželi utrhnout liščí ocas z provazu, na kterým byl přivázanej. jelikoš byl moc vysoko, tak jsem to jen projela, a ani jsem se nesnažila to utrhonut.
vyhrála to jakási kráva která se pro to pak ještě vrátila, a samozdřejmě to byla taková náfuka v anglii.
po skončení této discilpíny už tam nic jiného nebylo, jen to že tam natáčela dále televize. já, jana a ještě jedna paní, jsme šli směrem k jeně, samozdřejmě na koních, a tam jsme se potkaly s katkou, která tam už na nás čekala, a šli jsme domů. po cestě nám zase děsně pršelo, a proto, když jsme dorazyli, tak se nám nechtělo ani mluvit, jak jsme byly unaveni.
když pro mě dojela mamka a jela jsem domů, tak jsem se šla umyt a hned do postele a spat, jelikoš jsem se vážně nemohla ani hejbat, jo a abych nezapoměla, bolela mě i prdel se stehnama, až jsem to skoro nemohla vydržet.

no prostě tento den, byl nezapomenutelnej, jen kdyby nám alespoň trochu přálo sluníčko a vysvitlo tak by to bylo o moc lepší! ale co už se dá dělat, takový bejvá počasí,, bohužel,,.
moc ráda bych jela ještě někde huberta, ale jelikoš nemám svého vlastního koně, tak můžu být ráda, že si alespoň můžu jít zajezdit na lucině, i když vůbec není poslušná.

úplně jsem se změnila

23. října 2009 v 19:31 | zdenka
když jsem začala jezdit na koně do lhotky, tak jsem chodila s katkou na vyjždky, ale jednoho dne jsem šla jezdit na louku s katčinou neteří leonou, a toho dne si monty pýchl nad oko velikánskou třísku, a ktomu začal hrozně kašlat ještě víc než kdy před tím.
od té doby jsme chodili s katkou jen na louku, já jsem jezdila a ona pásla montyho.
na té louce jse skákala teba přez překážky, nebo jezdila jen tak na kruhu a skoušela ohýbat kobylu.
takhle jsem jezdila asi měsíc i možná dva, a už mě to přestávalo bavit! tak jsem si řekla, že budu jezdit bez sedla, tak jsem jezdila asi 14dnů, a pak jsem si řekla, že bych mohla skusit jezdit western, abych měla taky nějakou změnu!
když jsem si to sedlo vzala poprvé, bylo to něco ůplně jiného než anglie, a proto se mi to děsně moc zamlouvalo. když jsem se naučila takhle jezdit tak jsem pak jela i huberta 10.10.2009 v kunštátě.
jelikoš monty dostal do nohy artózu tak se na něm nomohlo jezdit, a proto se mu koupil parťák ferda, aby měl ve výběhu s kým být a neblbl tam.
od té doby co tam je ferda, tak jezdím s luckou ven na vyjížďky.
dne 23.10.09 jsem jela sama, předchozí dny se mnou jezdil zdenek za sedlem, a ten den bylo hodně napršený, to znamená, že byly všude kalužiny. lucka mě nikdy do žádné nechtěla vlest, jen jednou se mi to podařilo, ale to bylo po hodně velkým násilí.
když jsem ji tam skoušela navést, tak zase odmlouvala a stavěla si palicu!
neměla jsem na vybranou, musela jsem ji tam prostě dokopat, ale ona si nedala a nedala říct, skoušela jsem to různýma způsobama, ale nic. když mě napadlo že by jsme do té kaluže mohly nacouvat, hned jsem to skusila, protože kůň nevidí za sebe, tak nevědela kam jde.
nebylo to tak těžký jak jsem si myslela,do té vody pozadu stoupla dokonce i předníma, ale moc se jí to nelýbylo. když jsem to zkoušela znovu po předku tak zase nic!
šli jsme dál a tam byla široká kaluž a hned za ní plot, skusila jsem to s ní znovu pozadu. vešla do kalužiny, ale byla tam asi tak půl metru od kraje i předníma, pobídla jsem ji dopředu aby to prošla, a ona v tu chvýli nevěděla kam má ját, protože všude kolem ní byla voda,...
pak jsme si zaklusaly, byla tam další kaluž a do tu jsme už bez zaváhání prošli...
měla jsem z ní velikou radost,... a byla jsem ráda že jsem ji koněčně naučila to co neuměla!!
 


proč a jak jsem opustila leoška

20. srpna 2009 v 13:11 | zdenka
pokaždý když jsem šla pomáhat do vísek ať to bylo za báry či za petra, tak mi říkali abych tam nochodila a nedělala ze sebe vola když za to nic nedostanu, vždy jsem odpověděla že tam nechodím pro prachy ale proto abych mohla být s leoškem a zajezdit si na něm, nikdo mě nedokázal pochopyt, ale já si pořát stála za svím.
když o prázdninách jsem chodila pomáhat jitce tak jsem ze začátku jezdila jen v oddíle a jednou mimo oddíl ale to bylo jen jednou, později jsem se naštvala a řekla jsem si že tam prostě skončím, jelikoš mě jen využívali, například jsem jednou šmirglovala lavičky a natírala 3x, ale po každém nátěru jsem to musela ještě jednou trochu odrhnout, a pak taky jsem drhla stáje a a uklízela,...
prostě byla jsem děsně nasraná a to doslova. jenže kůli leoškovi sem tam musela zůstat protože jsem ho milovala, miluju a milovat budu.
napsala jsem si inzerát že hledám ježdění, a ozvala se mi jedna paní která má taky haflinga ale klisnu Lucinku a valáška ČT montiho. jela jsem se k nim podívat a moc se mi tam líbylo, tak jsem tam začala chdit. jednou sme se ze zuskou domluvili že půjdem do vísek přespat když tam bude tábor a prostě budeme se svíma koňma, a ohlídáme si je. jenže po jedné noci nás vedoucí vyhnal že tam sme stejnak zbytečný. tak jsme se nasraly šli se rozloučit s koníkama a jeli jsme nasraný dom.
pár dní potom nám napsaly naše dvě kamošky který tam měly taky pomáhat hlídat děcka že jsou o několik vesnic dál na chatě a že tam nekdo má koně aby jsme taky dojeli, tak sme se rozhodli a jely jsme za nima.šli jsme se mrknout na koně a pak ještě do bazénu, no prostě byla tam s nima děsná sranda. holky nám říkali aby jsme se na ně vykašlaly ve vískách a aby jsme chodili někam jinam, já sem jim řekla že jsem si našla něco jinýho ale zuzana zase měla tkový keci jakože růženku neopustí, atd...
jako já jsem od leoška šla taky těžko pryč ale co jsem měla dělat. když jsem viděla že jitka aninepoznala že leošek kulhá a já to moc cejtila do tech zatáček, ale když nic tak nic že jo i když jsem měla stejně pravdu já.
po leoškovi se mi strašně stejská ale co mám dělat, aspoň se za ním můžu jet někdy podívat.
no a na těch nových koních na lucince

je to prostě sranda to je to samí kopyto jako leošek, akorát že je malinko menší a je alergická na mouchy, a to je jediná její vada na kráse. domluvila jsem se s tou paní že až si na ni zvyknu tak si ji můžu vzít sama a jet se někde projet, a že taky spolu pojedeme někdy do vísek, na to jsem ji překecala jí, doufám že nám to klapne!!!
ale strašně ráda bych zase vyděla leoška, už se mi po něm stýská.

jak jsem překonala strach

1. července 2009 v 17:52 | zdenka
začali prázdniny a já jsem se rozhodla že budu chodit na koně pomáhat, abych mohla být se svím leoškem a edíkem.ze zuzkou jsme šli první dva dny spolu obě a v úterý jsme měli oddíl a jitka nám dovolila aby jsme si zaskákali. tak jsme si navozili pneumatiky a břevna. udělali jsme si překážky nejdřív na dvě a pak nám to postupně jitka zvedala víš.
překážek byly celkem tři, jelikoš leo je hafling a ještě ktomu zlobivec, tak jsem si moc na ty vysoký překážky netroufala, prostřední byla oxer, toje, že jsou (například) dvě pneumatiky vepředu a tři vzadu a na nich jsou položený ty břevna. nechtěla jsem přiznat že si na tuhle velkou překážku netroufnu, tak jsem jezdila ty menší z klusu i cvalu.
po chvíli až se koně rozskákali, jitka řekla zuzce aby skusila ten oxer, tak se na to rozcválala a skočila to, jitka po jejím skoku řekla ať se taky rozcválám a skočím to, nedalo se nic dělat řekla jsem jí že si na to asi netroufnu, ale zuzka i ona mě přemouvali ať to jen skusím.
co se dalo dělat, skočila jsem malou překážku, druhou jsem oběla abych se tam stočila a narovnala koně, byla jsem děsně roztřesená že spadnu, ale leo to přeskočil a já to vydržel, nespadla jsem,děsně se mi to zalíbilo, tak jsem na to jela znovu.
po oxeru jsem skoučela udělat trochu prudší zatáčku a jet hned na další skok, trochu mu to podkluzovalo ale ustáli jsme to oba dva dobře, tak jsem si říkala že skusím skočit malou překážku za ní za zatáčkou další větší a pak oxer, a žádný objíždění té větší. celý jsem to chtěla skočit ze cvalu.
rozcválala jsem se a hop přez malou, velkou a najednou děsně ostrá zatáčka a za ní oxer. jelikoš to leovi v té zatáčce podklouzlo tak mě vypadla noha ze třmenu a muleli jsme to obět, tak jsme jeli znovu, před oxerem mu to zase uklouzlo ale já už to zvládla protože den před tím jsem skoušela prutký otáčky z klusu, ale to neva. bylo to super potom až se trochu vydýchal tak jsem skusila ještě po oxeru zatočit na měnší překážku, bylo to taky supr až na to že mi leo pořád vyhýbal, jenže já jsem si na něj pořídila bičík se šlahounem, a to je dost ostrý, tak jsem ho zmydlila a už pak dal pokoj. škoda že se tak rychlo zpotili a museli jsme jít krokovat a krokovat.




když jsem přijela na kole další den, tentokrát bez zuzky, ráno jsem pomohla vykydat a dát seno a vyměnit vodu. vpoledne jsem si vzala lea jitka růženu a na ní někoho vedla. jeli jsme se projet samozdřejmě jen krokovka, a lea jako vždy krokovka nebavila, tak vymýšlel blbiny aby se zabavil.
až jsme přišli tak jsme šli na oběd a po obědě jsme šli porovnat balíky sena aby nebyli na sobě namačkaný. pustili jsme koně ven a nechali jsme si zavřený lea a monu, a domluvili jsme se že se pojedem z jitkou někde projet jelikoš monča už dlouho nic nepracovala.
jeli jsme tam jako obvikle, cestou na prutkej kopec. než jsme dojeli k tomu kopci tak jsme si zacválali. myslela jsem si že to bude jen takový lehounký a pomalý, jenže mona předemnou začala zrychlovat a my jsme museli taky protože leo se nedal udržet. jeli jsme až tryskem bylo by to super jen kdyby nebylo mého pádu mynulý rok, bylo to tak že jsem ještě neuměla cválat a my jsme s kamošem cválali ale i tryskem a můj kůň se nedal zastavit, a taky jsem zpadla když byl ten přechod do trysku protože mi moc prudce ucukl, tak od té doby jsem se jaksi začala bát že se mi něco stane, v tom lese co jsme dnes cválali jsem byla děsně moc vystrašená, vůbec jsem si to neužívala protože leo nešel zastavit stejně jako ten kůň co mě tenkrát zhodil.
když jsme byly u toho průdkého kopce tak jsme ho jsksi minuli tím cvalem ale já jsem to věděla. říkala jsem si že asi jedeme jinam. no došli jsme na rozcestí a radili jsme se kam teď, vyhrála cesta doprava, tak jsme šli a před námi ještě prudší kopec než ten co jsem znala a taky byl oněce delší, ona to nebyla ani cesta, bylo to asi jen na to aby se tam mohli spouštět klády, tak jsme se zastavili a nevěděli jsme co dál, protože kdybyjsme jeli jinou cestou tak stejně by jsme nevěděli kam jedem, kolem té stráně nebyla jediná cesta jinam, tak jsme se rozklusali pak i rozcválali, mona byla hroznej kus před náma a divila jsem se že leo za ní tak nespěchal? musela jsem použít i bičík aby se mi leo nezastavil a klusal a nejlíp cválal, byl to děsnej kopec, museli jsme mít obě nervi nadranc protože to bylo jak o hubu tak o to že když se kůň zastaví tak nevím jsk by to dopadlo dál, mohl by sklouznout spadnout na mě a já nevím co ještě, jinak když jsme to vijeli byla to velikánská úleva, koně to ve zdraví přežili a mi taky.
jak jsmedošli domů klidně by jsme si to dali ještě znovu, ale ty nervi! to bylo něco.
při tom jak jsme to museli vijít tak jsem se lea chytila za hřívu, abych ho tak netahala za hubu a měl volný otěže.
no bylo to prostě super, tomuto aspoň říkám terén.

je po všem

19. června 2009 v 16:20 | zdenka
kdkyž jedno úterý jsme jeli na vijížďku, petr neměl koně protože na něj žádný nezbyl tak šl pěšky, po cestě nám každé utrhlavětev třešní a mi jsme jednou rukou drželi tu větev a druhou vedli koně. pak nás nechal abychom si zsklusali a on že to vezme zkratkuo. přijeli jsme na louku a tam nám dovolil si několikrát zacválat, samozdřejmě že leošek jak jsem očekávala byl na bušenej ale to je u něj normální.
když jsme jeli zpět udělali jsme si měnší zajížďku zamozdřejmě že zase na třešně. byla tam spadená menší haluz tak jsme to z holkama přezkakovali. leo mě neposlouchal tak na něj sedl petr a na podruhé mu to přezkočil, mě koneckonců potom taky. po cestě jsme si s petrem domluvili že si uděláme v létě táborák, to je že si opečem buřty, on zahraje na kytaku, no a prostě si uděláme hezký prázdniny.
když jsme přijeli domů, ptala jsem se petra koli je hodin on mi řekl že už bych měla jít protože mi jede za 4 minuty autobus, odsedlala za mě lea a já sem se valila převlíct. ještě jsem se s ním domluvila že příjdu další den pomáhat. baya to zrovna středa když mívám ve škole do tří ale mi jsme jeli na exkurzi a učitelka mi řekla že se vrátíme de dvouhodin.
když jsme dojeli z té oxkurze byly samozdřejmě jak jsem čekala tři hodiny, ale já jsem si říkala že tam prostě můsím když už jsem to prostě slíbyla. odvezla mě tam babyčka, když jsme tam dojeli říkala jsem jí ať klidně jede že tam určitě petr je, koně byli zavřený a byla natažená páska, tak jsem si myslela že tam je, když jsem vešla do stáje, skusila jsem jestli je odemčeno ale bylo zamčeno, tak jsem vyběhla ven aby babyčka ještě počkala že tam nikdo není, tak jsem jela s ní zpět domů. asi byla naštvaná, že tam se mnou musela zbytečnějezdit,ale to už je jedno.
když byl další den oddíl holky tam už byli protože jeli na kole, zuzka tam někomu říkala že už jdu taky , vykoukl vedoucí tak jsem ho pozdravila a myslela jsem si že petr je nemocnej tak nás bude cvičit on. šla jsem do stáje a tam byla jakási paní tak jsem pozdravila a ona mě, vůbec mě nenapadlo že by petr odešel! šla jsem se převlíct a pak jsem se ptala holek kde je petr???
zuzka mi řekla že prý se opyl a chodil pozdě do práce a tak ho vedoucí vyhodil. nejdřív jsem jí to nechtěla věřit protože sem si myslela že si ze mě dělá prdel, ale po chvíli jsem pochopila že to žádná sranda nebyla. hned mi klesl úsměv. s tou paní to bylo jakš takš, ale říkala že má ještě jednu nabídku práce u koní, a že se to dozví o výdendu jestli je tam vzali, nebo ne?
po jízdě jsem šla za holkama a ptala jsem se jich jestli to znamená, jako že je po všem co jsme si s ním naplánovali? to jako po licenci, táboráku, hubertovi,....
všem se nám po něm strašně stýzká, a ztýskat asi bude. jedině on si myslým že by tam vydržel dlouho, naušil by něco koně,byla by s ním prostě sranda! mě se po něm teda stýská strašně moc, a kdyby šlo něco udělat aby se vrátil! šla bych do toho, už proto že jsme ho měli všichni rádi a těšili jsme se vždy když jsme jeli na koně tak jako když tam byla bára, možná i ještě víc!
kéžby se vrátil a odešla by ta co tam je, protože ona nám říkala že kdyby tam byla tak že by v oddíle zavedla aby jsme jeden den jezdili a druhej den by byla teoroe o koních (tj.povídání a asi žádnej styk s koňmi), prostě můsíme si věřit že tam dlouho nevydrží a nikoho nebudou moct najít a vezmou zpět petra.

jak odešel starej trenér a přišel novej

12. června 2009 v 17:14 | zdenka
jednou když jsem jela na koně dřív nastoupila jsem jinde než holky co tam snima jezdím, počítala jsem s tím že když jim končila dřív škola tak pojedou taky na koně dříve jako já, když autobus míjel zastávku holky tam nebyli, tak jsem si říkala že tam aspoň budu dřív a víc si zajezdím, ale stejně jsem byla taková nervózní co tam s tím chlapem budu dělat sama?
když jsem došla do stáje bylo tam zamčeno a koně byli ve výběhu. zeptala jsem se jedné paní jestli tam neviděla někoho od koní ale ona mi odpověděla že ne ale pak z ní vypadlo že u koz seděli dvě holky a šli dozadu do výběhu, tak jsem se jí ptala jak vypadaly a kolik jim asi bylo let, paní mi je popsala ale stejně mi to nepomohlo protože jsem nevěděla ani ň.
paní odešla a já jsem si sedla za kozama na lavišku, chvíli jsem se zaposlouchala a slyšela jsem že už jde někdo zezadu z výběhu. když přišli ty dvě holky byli to ivča a anička, a to co ta paní povídala na ně vůbec nesedlo. holky si šli za mnou sednout za kozama a říkali že skončili o dvě hodiny dřív, a tak jely.
po chvíli přišel před stáj nějakej podivnej chlap, říkala jsem si kdo to asi je? ptotože šel do stáje odemkl a pustil rádio. s holkama jsme se šli převlíct a ptala jsem se jich kdo to je, anička nevěděla protože přišla taky ten den co já, ale ivča ta tam byla i předtím. vzali jsme si voďáky a šli pro koně, vyptávali jsme se ivči kdo to je ale nechtěla nám to říct
, až jsme ji teda přemluvili tak nám prozradila že prí ten trenér co tam byl tak odešel. já jsem v tom okamžiku byla asi nejšťastnější člověk na světě, a hned se mi ta nálada na koně zvedla víc.
po příchodu do stáje jsme vyčistili koně a šli jsme jezdit. novej trenér se nám nejdříve představil a pak zase mi jemu, on se jmenuje petr, jezdil parkury a drezuru, a je to slovák. zajezdili jsme si celkem hezky až na to že on nevěděl že s náma, jako z oddílem může jezdit dýl tak jsme jezdili jen hodinu, ale to nevadí.
koně jsme po jízde odsedlali,udělali vše potřebné a pak přišel vedoucí a ptal se nás jestli bychom mohli některá přijít o výkendu, samozdřejmě že já jsem řekla že příjdu a holky že nepříjdou.

VÝKEND
v sobotu se mnou šla pomáhat i moje kámoška, ten den byla udrutná zima ale mě to nevadilo jelikoš jsem byla ráda že mohu být u koní.dopoledne jel trenér i s nějakou druhou trenérkou na projížďku aby mu to tam udázala. já zatím s kamoškou kamilou jsem oběvila třešně a tak jsme si dávali donosu.
když přijeli vypyli jsme si čaj a šli na oběd.
po obědě bylo vožení malých dětí, vzali jsme na to monu, rosu, lea a dennyho. kamila se ujala denyho protože jeto nejhodnější ale zároveň nejlíňejší kůň, s tím voděním jak jsem se koukala měla celkem problémi ale napoprvé se to dalo.
když jsme skončili byli jsme tak unaveni že se nám nic nechtělo dělat. pak jsme měli jet domů ale taťka asi po půl hodině volal že přijede za půl hodiny že můsí ještě zaparkovat traktor a kdesi cosi. petr přišel a ptal se nás co tam ještě děláme tak sme řekly že čekáme na taťky, mezi tím sme mu pomohly poklidit koně a zamect stáj. netrvalo dlouho a taťka přijel.
další den v neděli mi kamila napsala že nejede tak sem jela sama. byla jsem tam jen s petrem. ráno se odhlásily lidi na vožení tak jsme uklidili stáj chytili tři myši a šli jsme jezdit na jízdárnu, každej sme si jezdili jak se nám chtělo, chodili jsme kavalety a ke konci mi postavil i kavalety na cval to byla panečku dřina leo mi na kruhu nechtěl nacválat na správnou nohu tak sem si to skusila asi třikrát ale nevadí, povede se třeba příště.
po obědě byla jedna výuka a potom vožení. zatím co petr trénoval já jsem vyházela monči a leovi bobky a dovedla dennyho aby pak šel vozit. deny byl špinavej jako to prase tak mi dalo takovou práci abych ho vůbec stihla vyčistit alespoň trochu ale přece jsem to nestihla a musela jsem mu nechat špinavou půlku zadku, ani nevím jsestli to bylo poznat když byl venku. ale s největší pravděpodobností asi jo, já jen vím že půlka byla čistá až se celej leskl a ta druhá byla čistá tak napůl až na ten zadek, hříva byla taky celá bahení ale to už je menší detajl.
po vožení mi petr řekl že na podzim můžu jet huberta a udělat si licenci. samozdřejmě sem byla tak strašně šťastná jako nikdy předtím. pak přišla paní konečná co tam má ustájeného koně fina jestli nechci jet s ní a s petrem na vyjížďku. samozdřejmě jak bych mohla odmítnout! vyjížďka
byla nádherná pěkně jsme si zscválali provedli pár lumpáren, jako třeby že jsme šli po zasetým poli ale jen po krajíčku tak to snad ničemu neuškodilo.
po návratu bylo půl osmé a já se ten den měla chystat do škole, ale co ptozvonila jsem mamce aby přijela a bylo to, než přijela ptala jsem se paní konečné jestli neví proč ten chlap co tam byl před petrem odešel? řekla mi že prý nikomu nic neřekl a pak jen napsal mail že z rodiných důvodů.
hned mě napadlo že to byde kůli mě, tak sem jí řekla že se pohádal s svou přítelkyní kůli té její dceři že bude jezdit na leovi ona a né já, on jí taky dvakrát utekl to podruhý to prý viděla. byla jsem šťastná že sem vlastně vyhrála!
každý před tím chlapem mě něco naučila u koní i vedle nich ale on mě naučil nejvíc, naučit se nevzdát a bojovat, a to se pak vyplácí!!!! kdyby tohle se mi přihodilo před rokem tak bych asi začala brečet a nebojovala bych, ale díky báře jsem se naučila to co jsem teď využila, ona mě naučila sice bojovat s koňmi ale mě to pomohlo i u lidí.
teď jsem tak hrozně šťastná že jsem to dokázala, tohle jsem si přála už kyž jsem ho uviděla a konečně!!! teď se už zase těším ke koním tak jako předtím, nejraděj bych tam byla kyždý den od rána do večera

jak se ke mě dostal tim?

4. června 2009 v 10:13 | zdenka
když mi jednoho dne umřela nelinka, rozhodla jsem se že si pořídím nového pejska tentokrát čistokrevného kokršpaněla.
druhý den po jejím úmrtí jsem sedla k počítači a začla jsem hledat kokra, když jsem našla první inzerát byla jsem celá bezsebe. hned jsem zavolala mamku, přečetla si inzerát ale řekla že jedině pejska bez papírů. když jsem hledala dál našla jsem spoustu inzerátů, ale žádný nebyl ten pravý, chtěla jsem jen zlatého kokra a chtěla jsem si vybrat z několika štěňat.
bohužel při mé smůle jsem našla v okolí je asi pět inzerátů. obvolali jsme z nich jen dva. první číslo nám to nezvedalo ti měli ještě dvě štěňata, zavolali jseme na další ale tam měli už jen jedno, jenže to mě po chvíli bylo ukradený.
když jsme se dovolali paní nám řekla že má tedy jen to jedno a že už bylo dvakrát vráceno, ale to nebylo vše prý nějaký chlap už ho měl zamluveného, ale paní byla nesmírně ráda že jsme zavolali právě mi, ten pán prý mluvil a vypadal jako ožrala, takže se jí ani nedivím.
domluvili jsme si že pro něj přijedeme v neděli.
když jsme vyrazily paní na nás čekala před domem, takže nebyl problém to tam najít. když jsme šli dál paní vyndala štěně z krabice a ono se to ke mě tak radostně rozběhlo, až jsem byla zase šťastná když to byl třetí den co mi nelča zemřela.
po cestě domů jsem přemýšlela jaké mu dám jméno, už před tím jsem měla vybrané že by to mohl být dyno nebo tim. moje volba jména byla rozhodující a i mamka s tím souhlasila, bude se menovat tim.
při příjezdu k domu jsem si říkala co na něj bude říkat babička když ona ty psi tak nemá ráda. vše dobře dopadlo babička to schválila. timík první den mohl spát semnou, počítala jsem s tím že byude první den kňučet ale ani jednou nekvákl. další den jsem si s ním celý den hrála. tim byl velmi šťastný a já také.
první den co jsem jela k taťkovi jsem si říkala co na něj bude říkat, taťkovi, ale i všem příbuzným se mocinky líbyl. timíček ze začátku vypadal jako placka ale postupem času se to vše zlepšilo. teď je z něj velmi silný pes který bezproblému přeskočí jeden metr výšky. a je mocinky šikovný na tančení se psem, ale to zese v jiném příběhu.




moje zážitky v jezdeckém oddíle s koňmi a trenéry

3. června 2009 v 16:01 | zdenka
když jednoho dne jsem si jela zajezdit na koni, paní vedoucí se mě zeptala jestli bych nechtěla chodit k nim do jezdeckého oddílu. odpověděla jsem jí že ano ale že se ještě zeptám mamky. ten den jsem zrovna jela na haflingovi jménem Leo, je to moc milý koník ale hodně zlobivý.
když jsem přišla domů mamka souhlasila s tím že mohu chodit do oddílu a být tímto způsobem v kontaktu z koňmi víc než jsem byla doposud.
když jsem přišla první den do oddílu byla jsem tam první. chtěla jsem si vzít Lea ale bohužel tan šel zrovna vozit malou holku, tak mi nezbívalo nic jiného než jít za denym, protože jsem si netroufla jít za jiným koněm. deny je velmi hodný kůň ale bohužel líný takže se na něm naučí jezdit neskušení ale skušený jezdit odnaučuje.
po chvíle co jsem denyho vyčesávala přišli holky z oddílu co tam už chodili dřív. každá si šla za svým koněm , ivona za edem, romana za leem když už se na něm nevodilo, obě michaeli za růženou a ještě dvě malé holky ale ty přišli až později a proto je nikno neměl rád protože nic neudělali! ty naštěstí brzy skončily.
po prvním měsíci v oddíle mě začalo štvát že musím jezdit na takovém lenochovy a pořád se střídat. vždy když jsem došla do oddílu srdce mě táhlo za edem, a tak jsem ho pokaždé podrbala alespoň nějakou chviličku. když ivona chyběla jeli jsme na vyjížďku a na mě nezbyl nikdo jiný než Ed. strašně jsem se na něm bála jet ven protože se leká všeho co po cestě potká, například i chodníku. jenže když jiný kůň nebyl tak jsem na něj sedla a jela. po chvíli jsem na něm byla mocinky šťastná protože jsem ho z celého srdce mněla ráda.
ostatní dny když ivona chyběla jezdila jsem na edovi. když přišla já jsem byla u eda a ona šla k denymu, až jsme šli uzdit zeptala se mě koho chci, byli tam poslední dvě uzdečky na eda a denyho, ona ještě nevěděla že na edovi jezdím tak s tím že řeknu že si vemu eda ani trochu nepočítala. když jsme jezdili bylo na ní vidět že je naštvaná.
když ještě skoro nikdo z nás mimo ivony neuměl cválat, naušila vedoucí eda na lonžce , bylo to rychlejší než jsme čekaly, ale mě to moc nevadilo.
po letních prázdninách jsem zase jezdila na edovi a učili jsme se i skákat. také tam přišly dvě nové holky anička a zuzana. když vedoucí onemocněla byla tam jiná ale hodně přísná. po dvou oddílech si všimla že ed pokulhává. tak se na něm přestalo jezdit, já jsem z toho byla moc smutná protože jsem ho měla strašně ráda!
romana se mi nabídla že bych se s ní mohla střídat na leovi, já jsem samozdřejmě souhlasila. romana před zimníma prázdninama odešla a obě michaeli taktéž. tím pádem zůstal leošek mě.
naše vedoucí lenka se vrátila z nemocenské a po pár měsícech nám oznámila že dala výpověď, všichni jsme se báli že místo ní příjde někdo zlý!!
když přišla nová trenérka bára první oddíl jsme jeli i s lenkou na vyjážďku. bára si s sebou přivezla i svého koně noeho přezdívaného jako pupík, tak se mu také říkalo. já a bára jsme kousek cesty jely vedle sebe a taky jsem jí začala tykat. asi po dvou oddílech jsme zjistili že bára je hrozně hodná holka a je s ná sranda, taky nás naučila tolik věcí co jsme sami skoro ani nevěděli. jezdili jsme s ní na vyjížďky, ale i na jízdárně jsme občas byli.
barča nám dovolila aby jsme jí o íkendech chodili pomáhat. samozdřejmě že jsme tam chodili hlavně já jsem tam byla hodně často! když barča měla někoho na jízdárně mohly jsme si jezdi na koních jen na ohlávce bez sedla. a mohly jsme i skákat bez sedla, byla to prostě sranda!
jednou jsem tam byla jen já a ivona a bára měla obědnanýho kohosi na vyjížďku ale aby toho koně vedla. řekla nám ať si vezmeme každá svého koně a pojedem s ní, já jsem si samozdřejmě vzala Lea a ivona Monu která tam byla od letních prázdnin nová ( je to ivonina nej kobylka). po cestě jsme mohly s ivonou jezdit kdekoliv i tam kde nás bára neviděla, po cestě jsme si zaklusali, zacválaly, chodili jsme i kopečky, no prostě dělali jsme vše co nás napadlo.
všichni jsme si barču mocinky oblíbyly, ale při naší smůle nám bára po dvou měsících co tam byla ozdámila že dala výpověď. všichni jsme se málem rozbrečely, ale nedalo se nic dělat.
když tam bára byla poslední výkend přešel tam i nový trenér( hroznej machýrek). jak bára odjížděla bylo mi najednou strašně ousko. s trenérem jsme tam mulely být až do večera aby jsme mu ukázali jak se zavárají koně a další věci.
když jsme ho měli na první jezdecký oddíl měl tam i svoji nevlastní dceru která neumí jezdit ale strašně se jí líbí leo, který je je n pro zkušené, nezkušení na něm nemají žídnou šanci. to poprvé tam byl kovář trenér nás jen uviděla a už jsme museli věškeré potřeby kolem kováře dělat mi.
když byla chvilka šli jsme si zajezdit, a mě skušené chtěla dat denyho, okamžitě jsem ho odmítla protože jsem měla oblíbeného leoška. nenachala jsem se přemluvit a jezdila jsem na leovi.
jak jsme dojezdili. trenér se se svosí přítelkyní dost pohádal že její dcera neměla lea.
přišel k nám do stáje a řekl té jeho nevlastní dceři markétě ať si vezme lea a jde ho ještě vykrokovat. ona s ním šla dolů na pastvu a leošek by tam přece nemohl být sám! tak jí zdrhl do stáje za mnou, já jsem v tom okamžiku byla úplně šťastná protože jí to udělal už podruhé. další oddíl tam holky byli dřív než já, oni jezdili přez hodinu a půl. trenér za mnou přišel po necelých dvaceti minutách abych povozila jeho vlastní dceru. byla jsem tak hrozně naštvaná že jsem myslela že v oddíle zkončím!!! jenže nemůžu už kůli tomu že mám lea tak moc ráda, nemohu se ho jen tak přece vzdát ne???
no uvidíme co se s toho chlapa vyklube každopádně se loška nikdy nevzdám protože jsem už přišla o jednoho koně o eda a to si nenechám líbyt!!! klidně mu to vytluču do palice mě je to jedno, ale když člověk má něco, nebo někoho rád, nevzdá se ho!! i kdyby ho to mělo stát cokoli na světě!!!


Nellinka

3. června 2009 v 14:46 | zdenka
jednoho krásného dne
jsem se dozvěděla že kousek od našeho domu má někdo štěně, my jsme si říkali už dřív že si nějaké pořídíme.šli jsme se tam mrknout a oni mněli poslední, tak jsme si ho zamluvili a že si pro něj dojdeme zítra protože jsme nemněli krmění.
ten den kdy jsme si pro ni mněli jít bylo mamce nevolno a tak se jí pro ni nechtělo chodit, mně to bylo strašně líto protože jsem na ni čekala, mněla jsem vše připravené a nikdo pro ni nechtěl jít, až po chvíli za náma přišli ti co měli to štěňátko jestli je ještě chceme. já jsem okamžitě pro ni běžela a byla jsem v tu chvýly nejšťastnější člověk na světě dala jsem jí jméno Nella. asi za měsíc jsem byla třikrát nemocná, až jsem šla k doktorce bála jsem se že mám alergiji na pejsky, poslala mně do nemocnice a nakonec z toho byl jen zánět dutin.proležela jsem doma asi třitýdny, ale mohla jsem mít u postele klec pro nelinku tak jsem byla šťastná že s ní můžu bít tak dlouho, po každé hodině jsem ji šla pustit na zahrádku aby se vyvenčila.
za nedlouho byly letní prázdniny a já jsem se poříd chodila ptát kdy se nelinka narodila adi za dva mněsíce jsem se to koněčně dozvěděla bylo to 15.3.2006. já jsem nelinku nic moc nemohla naučit protože byla moc neposlušná ale mněla mně ráda.
v srpnu roku 2007 bratr nechla otevřenou branku od zahrádky a za nelinkou až do boudečky se dostal nějaký jezevčík, já jsem ihned zavolala babičku aby ho odehnala, ale ona nechtěl, až pak babičku napadlo polít ho studenou vodou a by se zpamatoval, to opravdu pomohlo ale bylo už pozdě, na tento den nikdy nezapomenu protože stačilo málo aby tam ten pes nepřišel.
den odedne jsem byla smutnější a smutnější že nelinka nepřežije porod, bylo jí tenkrát rok a to je na ni moc brzo aby mněla štěňátka. nelinka bylakaždý den tlusťejší a už přestávala být tak rychlá jako kdy předtím.
až přišel ten den 22.10.2007 teta na mně volala že nelinka rodí jí jsem hned běžela abych byla s ní, ale přitom jsem se bála, teta mi říkala že na ni volá a nelinka nikde, tak to zkouší ještě jednou a nelinka zase
nikde, mrkla se do boudy a tam vyďela štěňátka.
k večeru jsem za ní šla se mrknout kolik jich má a jak je na tom. byla moc pěkná, hubená a moc jí to slušelo, její štěňátka také pěkná jedno bylo rezavé to byl kluk, dvě černo bílá jedno děvče a druhé klučina a poslední štěňátko bylo černé po mamince to byl také kluk. každý den jsem u nich strávila dost dlouho a byla jsem tak šťastná že to nelinka přežila a je zdravá i zmalími.
až přišel ten osudný den 24.10.2007, ráno jsem šla do škole a asi klem 10 hodiny ranní nakrelil jeden ze spolužáků na tabuli veliký hákový kříž, ten kříž mi otočil živol naruby. neobvykle pro mně přijela teta ke škole a asi půl kilometru od školi mi říká že je nelinka prič.
já jsem začala okamžitě vyšilovat kde je? až mi teta říká že je na veterině v brně, ptala jsem se jí jakto? chvíli mlčela a pak mi říká že ji ráno vypustila ven, byla zdravá lítala tam a zpět až do té doby co šla teta ztápět, nelinka k ní přišla a prí s sebou plácla o zem a mněla pěnu u huby, zavolala jednoumu příbuznému co s ní má dělat, ten jí na to řekl ať ji doveze ihned na veterinu k němu, já jsem se hned rozbrečela protože mi jí bylo tak líto a stýskalo se mi že jsem se trápila za ni.
ve 14hod mi teta říkala že je nelinka na tom hodně špatně, já už jsem nemněla skoro ani slzi na to abych brečela ale přece jen mi tekli, oči mně boleli, až teta za mnou přišla v18 hod a říká mi že je nelince už dobřš že se už netrápí ale nevěděla jsem proč brečí až po malé chvilince mi to došlo. "nelinka umřela!" lehla jsem tetě do klína a brečela jsem ať mně oči boleli sebevíc pořát jsem mněla slzi a tekli víc a víc.
jak mamka přišla z práce už o tom věděla a brečela se mnou. ten večer jsem šla s mamkou na procházku tam kam jsme vždy chodili s nelinkou, já jsem celou dobu jednou rukou držela mamku za ruku a ve druhé jsem mněla kapesník a pořát mi tekli slzi, boleli oči, ale nejvíc ze všeho jsem pořád myslela na nelinku. další den mi bylo stejně, ale jak mi mamka řekla abych se podívala na internet a našla jsem si pejska aby mi nebylo takový smutno, hned mi bylo o něcolíp ale srdíčko mně pořád bolelo, za tři dny jsem si jela pro kokršpaněla hned jsem ho pojmenovala tim. byl tak roztomilej, opravdu moc hezké štěně.
za několik dnů jsem mněla s timíkem jít na očkování bylo to asi za půl mněsíce. až mamka volala tři dny před,veterináři a říkala mu že jsme tam k němu chodili s nelinkou já jsem se hned rozbrečela, mamka se mi divyla proč ale já už jsem nemohla nic mluvit přišel namně tak velký pláč až mně zase boleli oči. já jsem brečla tak moc že jsem musela chodet víc na koně a bít s timíkem aby to přešlo. na jaře jsem začala konečně chodit do oddílu abych mohla být s konmi víc a víc. ale ani to mi moc nepomáhá, jsem sice šťastná že s nima jsem, ale brečím doteď.

než jsem napsala tento článek trvalo mi to dost dlouho protože jsem pořát brečela , tak prosím nekopírujte tento článek, je to příběh který se mi opravdu stal.

všichni zpomínáme na nelinku která se narodila 15.3.2006, štěňátka měla 22.10.2007, a zemřela neznámo jak 24.2.2007. MILOVALA JSEM TĚ A MILUJU DODNES

Kam dál